Bílá Hora II

Každý středoškolský student se v dějepise učí o bitvě na Bílé Hoře.
Bitva se odehrála 8. listopadu 1620. Byla velmi krátká, její následky jsou však trvalé. Češi se stali druhořadým národem ve své vlasti po dobu téměř 300 let.
Záhy po listopadu 1989 začala éra rozsáhlé privatizace státního majetku. (Zde je třeba si uvědomit, že tak zvaný státní majetek byl z větší části v nedávné minulosti (1948-1950) násilně odejmut soukromým vlastníkům.)
Časový interval ve kterém se odehrála nekrvavá akce kterou je možno nazvat "Bílá Hora II" trval asi jen dva roky, 1990-1992. To byla doba tak zvané privatizace kdy se česká ekonomie mohla rychle povznést na úroveň západní Evropy. Nestalo se však. Privatizace byla provedena podobně jako "prodej" konfikovaného majetku po sudetských Němcích po druhé světové válce, i.e. opakované drancování do podstaty až už nebylo co krást.  
Klíčové podniky byly prodány za směšně nízké ceny za půjčky z různých bank lidem kteří byli ve většině případech zastupitelé bývalé komunistické nomenklatury. Ti vůbec neměli v úmyslu postavit ony podniky na tržně produktivní nohy, ale spíše je vydrancovat a vrátit zpět bankám. I kdyby bývali měli dobré úmysly nepodařilo by se jim přivést průmysl do stavu kdy by byl schopen konkurovat se západní Evropou, poněvadž neměli patřičné vzdělání a praxi.
Bylo zde jedno řešení které vyžadovalo zaměstnat odborníky (většinou exulanty* českého původu) z různých západních zemí kteří by se na krátký čas  (dva nebo tři roky) ujali ekonomického a také politického vedení českého státu. To však bylo nepřijatelné novým českým politikům jejichž hlavní snahou bylo držet se u "koryta" za každou cenu. Klíčové podniky byly  tedy prodány dalším majitelům žijícím převážně v cizině. V mnoha případech podniky dostaly nové vybavení a samozřejmě také novou správu. Dělníci zůstali, ale ředitelé byli přivezeni z ciziny. Profit šel do ciziny. Tak se z České země stala země otroků bez naděje na rychlé zlepšení životní úrovně.  Polistopadoví čeští politici prodali svůj národ do dalšího dlouhodobého podanství - Bílá Hora II.
I dnes je v České Republice možno cítit nenávist většiny Čechů vůči těm kteří opustili svoji vlast mezi 1948 a 1989. To byli právě ti lidé kteří mohli své vlasti pomoct překlenout ty nebezpečná léta mezi dvěma rozpolnými ekonomickými a politickými systémy.
--------------------------
*Mám na mysli  exulanty z roku 1948, kteří byli většinou poctiví a schopní lidé. Bylo jich původně asi 25 tisíc. Téměř všichni opustili svou zemi illegálně, tedy bez pasu a bez visa. Čechů, kteří opustili svou zemi legálně, tedy s pasem a visem bylo  po roce 1968 asi 700 až 800 tisíc.